Leutasch je malé městečko v Tirolsku v západním Rakousku a právě na něj padla volba, když jsme se rozmýšleli, kam vyrazit na běžky.

V posledních letech to není v našich končinách se sněhem úplně valné a podle článku na iDnesu je Leutasch mekkou běžeckého lyžování. Ono to v podstatě ani není městečko. Jsou to roztroušené osady na náhorní plošině, v takovém údolí, takže si připadáte jako na vesnici. Zmíněné údolí je okolo 1000 metrů nad mořem a dokola kolem je obepínají hory. Nádherná krajina.

Jak jsem viděl Leutasch
Jak jsem viděl Leutasch

No a tady v tomto údolíčku se dá parádně jezdit na běžkách. Nejsme s partnerkou žádní profíci, spíše hobíci začátečníci. To ale vůbec nevadí. Stopy jsou zde strojně upravované na několika okruzích v celkové délce desítek kilometrů. Upravují se prý dvakrát denně, ale mě přijde, že i vícekrát. Jsou upravené skutečně pěkně. Na tratích které jsme vyzkoušeli byly dvě až čtyři stopy pro klasiku a dostatečný prostor pro bruslení.

Potkáte zde lyžaře různých úrovní. Jak začátečníky, tak profíky, mluvící různými jazyky (i česky). A překvapivě hezky se na tratích srovnají. Nevím jak je to s placením. Na iDnesu píšou, že se platí, my měli běžkování zdarma, asi k ubytování.

Přijeli jsme ve čtvrtek odpoledne a ještě jsme se stihli projet. Navzdory vysoké teplotě 6 stupňů nad nulou, byly tratě ve velmi dobrém stavu. Do rána klesla teplota až k -20 stupňům, padal sníh a foukal ostrý vítr. V pátek tak nebyla projížďka nic příjemného, ale i taková je zima a běžecké lyžování s ním spojené. V pátek jsme se byli projet dopoledne i odpoledne.

Kolem oběda jsme si udělali výlet do nedalekého Seefeldu. Ten podle mě zcela naplňuje představy o tom, jak by mělo horské městečko v Alpách vypadat. Je to tam opravdu moc pěkné.

Také v sobotu jsme vyrazili na dvě běžkařské projížďky a oproti pátku bylo počasí nádherné. Lehce mrzlo, svítilo sluníčko a téměř nefoukalo. V neděli jsme se ráno sbalili a jeli domů. Cesta ubíhala moc pěkně, byť s přibývajícími hodinami hustota dopravy stoupala. Do kolony jsme se však dostali pouze na hraničním přechodu do Německa a i ta byla jen velmi malá a krátká.

Ubytovaní jsme byli v penzionu Xanderhof. Běžeckou trať jsme měli necelých 100 metrů daleko. Měli jsme pronajatý malý apartmán. Byl útulný a nic v něm nechybělo. Cena byla slušná a paní domácí velice příjemná. O tom, jaké byly v interiéru dveře, jsem psal v příspěvku Dveře Koch Türen.

Souvislosti