Jak na to tak koukám, tak už je to skoro dva roky, co jsem zde psal o tom, že rekonstrukce mého domečku po předcích a prapředcích začíná. Po dvou letech jsem se nedostal tam kam jsem si myslel a vlastně ani do poloviny. Problém té rekonstrukce je hned v několika věcech.

Jednak je to hodně starý dům, takže nejde udělat pár drobných věcí. Rekonstrukce bude třeba důkladná. No a tím že je ten domeček stár, předci v něm nashromáždili neskutečné množství věcí, které „se budou hodit“. Takže začnu tady, dostanu se kousek a pak už nevím kudy kam. Všude je všeho plno. Staré zavařovačky naplněné čímsi co už není snad ničím, prázdné rezavé plechovky, staré papíry, hadry, pytel plný tvrdého cementu, všelijaká dřeva a dřevíčka, tu nahnilá, tu s červotočem, staré boty, seno, sláma, plevy a tak dále a tak dále…

Ještěže starosta prosadil zbudování sběrného dvoru ve Veselici, kam jsem už začal postupně odvážet stavební suť, protože opravdu nevím co bych s tím vším bordelem dělal. Jistě, spoustu dřev spálím, sklo, plasty, papír, železo vytřídím, ale je to boj a strašně to všechno trvá.

Alespoň jsem se dostal k jedné důležité věci, která by mě mohl popostrčit kousek dál. Podepsal jsem úvěr. Budu si ho brát od Lišky, kde jsem měl stavebko. Probírali jsme to s mojí agentkou a nakonec zvítězila tahle vatianta, která je pro mě momentálně výhodnější. Takže jsem se posunul alespoň o kousek dopředu.